Tomáš Štverák: Motivací bylo vrátit ženské futsalové reprezentaci prestiž

7. 1. 2025

Konec kalendářního roku je dobrou příležitostí se ohlédnout za tím minulým. Trenér české futsalové reprezentace Tomáš Štverák v našem rozhovoru zhodnotil své dosavadní působení u národního týmu, prozradil řadu zajímavostí a také to, co jeho svěřenkyně čeká v novém roce.

Trenérem reprezentace jste se stal v srpnu 2023. Když se vrátíme do doby krátce předtím, co vás vůbec dovedlo k tomu, se na pozici trenéra reprezentace přihlásit?

V té době jsem trénoval ženský tým v Plzni. I když už jsme měli za sebou šest společných let, tak musím říct, že mě ta „práce“ stále naplňovala. Viděl jsem u holek velký posun, a i hráčský kádr vypadal před tou následující sezonou výborně. Upřímně, když se objevila možnost se o pozici trenéra reprezentace ucházet, nijak více jsem nad tím neuvažoval. Hlavně právě asi z toho důvodu, že jsem věděl, že bych se musel vzdát trénování v Plzni. Můj názor byl a je dál, že trenér ženské reprezentace by měl v ženském futsale trénovat pouze jeden tým, a to právě reprezentaci.

Co vás přesvědčilo, že jste změnil názor?

Překvapila mne reakce lidí z mého okolí, kteří tvrdili, že bych to měl zkusit a že určitě mám co reprezentaci nabídnout. V tu chvíli jsem nad tím asi začal více přemýšlet. Důležité pro mě ale v tu chvíli bylo, aby plzeňský tým holek převzal někdo schopný a v té cestě pokračoval.

Což se myslím povedlo...

Myslím, že ano. Tým převzal Karel Rozboud, kterého já považuji dlouhodobě za skvělého kolegu a vidím v něm i trochu sám sebe, když jsem jako relativně mladý kluk začal s trénováním ještě během své hráčské kariéry. A když jsem poznal, že si ženský futsal oblíbil, nebylo co řešit. Snad mu ten zápal pro futsal vydrží co nejdéle.

S čím jste tedy do trénování ženské futsalové reprezentace šel?

Jednou z hlavních motivací bylo vrátit reprezentaci prestiž. Nebudeme si nalhávat, že ty poslední roky byly z pohledu ženské futsalové reprezentace ideální. Za poslední čtyři roky nevyhrála ani jeden mezinárodní zápas. Bohužel se to přenášelo i na jednotlivé hráčky a celkově do ženské futsalové ligy. Bylo prostě zřejmé, že to chce nějakou změnu. Přesto bych si o předchozím trenérovi nedovolil říct nic špatného. Michal Odehnal je člověk, o kterém vím, že pro holky dělal vždy to nejlepší a futsal miluje. Neměl to ty roky po Covidu s reprezentací vůbec jednoduché. A jsem upřímně rád, že se opět zapojil do trénování Nástěnek Brno.

V reprezentaci došlo po Vašem příchodu ke změnám. Čeho jste chtěl těmito změnami dosáhnout?

Jak jsem říkal, něco se muselo změnit. Klišé o novém trenérovi, že přinese nějaký nový impuls, bylo na místě. Stejně tak jsem ale věděl, že nemůžu přijít a dělat si mávnutím ruky, co mi napadne. V tu chvíli jsem netušil, jak celý proces v reprezentaci probíhá. Od příprav na jednotlivé srazy, kde je toho opravdu hodně, až po komunikací se svazem, logistikou, manažerem reprezentací, atd. V tom mi strašně pomohla Vlaďka Valíčková, která mi postupně ukazovala, jak to chodí a co vše se za tím skrývá. Samozřejměm, že jsem se něco snažil upravit podle mých představ o tom, kam by měla v mých očích reprezentace dále směřovat. Každopádně Vlaďce za to děkuji a jsem rád, že zůstala v realizačním týmu na pozici vedoucí týmu i nadále.

Tím se dostáváme k realizačnímu týmu. Co byste nám o tom svém řekl?

Pro mě osobně strašně důležitá věc. Pokud chcete, aby fungovaly hráčky v reprezentaci, mělo by to fungovat i v realizačním týmu. Pak to vše dohromady dává jeden tým, který může společně na nějaké vyšší úrovni fungovat. Jak jsem již řekl, zůstala u nás jako vedoucí Vlaďi Valíčková, která je jak moje, tak i holek z týmu pravá ruka a dokáže se vším a rychle pomoci. Druhý, kdo zůstal u ženské reprezentace, je masér Ondra Suchánek. To je klučina, který by se pro holky a ostatní také rozkrájel a nedám na něj dopustit. Každým dnem čekají s paní doma prvního potomka, tak držím palce, ať je vše v pořádku. Pak mám v pozici asistenta Michala Saláka. Už na začátku nahradil Zdendu Slámu, který byl „převelen“ k U19. A Saly je prostě Saly… Já si momentálně neumím moc představit reprezentační sraz bez něj vedle sebe. I když jsme se předtím osobně moc neznali, přijde mi, že nám trenérská spolupráce zafungovala ihned. Je to energický člověk, stále ještě aktivní hráč. Navíc si myslím, že momentálně s reprezentační formou a Marek Kopecký by ho neměl dále přehlížet (smích). Ale opravdu, Saly je výborný asistent, který stále ještě trochu poznává ženský futsal. Někdy se třeba úplně neshodneme, ale jsem rád, že mi vždy řekne, co si myslí a hledáme z toho vždy to nejlepší pro tým, a tak by to mělo být. Dále je velký posun, že se nám díky vedení futsalu povedlo rozšířit realizační tým o pozici fyzioterapeutky. A koho bych nechtěl opomenout je trenér brankářek Mario Vozár. Mária znám ještě jako spoluhráče z palubovky a musím říct, že je to člověk na svém místě. Vzdělaný, s talentem pro detail, pracovitý. Líbí se mi jeho vítězná mentalita, kterou máme myslím momentálně všichni v realizačním týmu a snažíme se jí přenášet na hráčky. Chtěl bych tímto všem, kdo se zapojili za tento rok do našeho realizačního týmu, poděkovat za odvedenou práci.

Od lednového prvního zápasu a zároveň první výhry pod vaším vedením proti Slovensku jste rychle došli až před největší akci, co zatím ženská futsalová reprezentace měla, a to říjnovou kvalifikaci na MS v Teplicích. Jaký byl zpětně rok 2024 z Vašeho pohledu až do právě zmíněné kvalifikace?

Bylo to rychlé a náročné. Jako trenér chcete ze začátku tým a všechny hráčky co nejlépe poznat. Udělat si obrázek, zjistit vaše momentální možnosti a kam je postupně začít posouvat, nebo spíše jakým směrem. Zároveň ale víte, že už za pár měsíců vás čeká kvalifikace na MS, navíc v domácím prostředí a že tam se nejspíše opravdu ukáže, zda ta práce, co jste doposud udělali, měla smysl. Proto dělat trenéra reprezentace je o dost jiné než trénovat v klubu. Nemůžete mít vše pod kontrolou, jak byste třeba chtěli. Když rok 2024 shrnu od ledna do října pár body, tak právě první výhra v lednu byl asi ten první velký záchytný bod. Výhra na Slovensku byla v tu chvíli přesně to, co jsme na začátek potřebovali. Druhý bod je březnový bronzový turnaj v Srbsku, kde jsme odehráli čtyři skvělé zápasy ve čtyřech dnech a dokázali jsme si, že i když nemáme v týmu velké individuality, tak s nasazením, srdíčkem, a hlavně týmovostí můžeme hrát s kýmkoliv. Třetí bod bych pojmenoval Teplice. V krásném areálu a hale jsme měli v srpnu soustředění, zářijovou generálku s kvalitním Norskem a v říjnu jsme se tam při kvalifikaci cítili opravdu jako doma.

V kvalifikaci o MS jste do posledního zápasu hráli o postup. Mrzí vás nevyužitá šance postoupit?

To víte, že mrzí. Zápas s Ukrajinou jsem viděl už asi 10x. O mě se ví, že fakt nerad prohrávám. Člověk by zpětně udělal několik věcí jinak. To si říkají po prohrách jak hráči, tak i trenéři. Ale jak se také říká, po bitvě je každý generál. Je potřeba si z toho zápasu vzít to, co náš tým posune dále a pracovat na tom, aby se ty chyby příště neopakovaly. Navíc musíme být soudní, kvalita Ukrajinek byla tenhle zápas jinde. Hrály futsal v pravém slova smyslu. Ne nadarmo mají půl týmu po nejlepších ženských ligách v Evropě a jsou vicemistryně z EURA 2023. Pro nás to jsou cenné zkušenosti.

Samotná kvalifikace v Teplicích měla ale celkově velice pozitivní ohlasy, vnímáte to stejně?

Ano, jednoznačně. Krásně vyzdobená hala, skvělá organizace, výborná propagace ze strany PR, všechny zápasy živě v televizi s komentářem, vysoké návštěvy na naše zápasy s kotlem fanoušků, který nás hnal za vítězstvím. Tohle je zážitek, který prostě chcete zažívat častěji. Kvalifikace v Teplicích posunula celkové vnímání ženského futsalu o velký kus výše a velkou zásluhu na tom mají samotné hráčky, které si svým přístupem a nasazením během celého roku dokázaly, že to, co po nich chceme má smysl a samotnou kvalifikaci odehrály na vysoké úrovni.

Strhující průběh měl hlavně zápas s Francií, byl to dosavadní vrchol tohoto týmu?

Ten zápas měl asi všechno, co divák chce vidět. Tempo, emoce, šance, krásné branky, drama až do konce. Francie má každopádně skvělý tým. Naše první setkání v březnu na turnaji v Srbsku skončilo také 2:2, kde jsme prohrávali my 0:2 a na konci jsme vyrovnali při power play. Stejný scénář se vlastně opakoval i teď, jen opačně, kdy ke konci vyrovnala Francie. V Srbsku jsme byli jediní, kdo dokázal vzít Francii body a ta turnaj vyhrála. A stejně tak i teď při kvalifikaci, kdy Francie postoupila hlavně díky jejich překvapivé výhře nad Ukrajinou. Pro mě ale až tak překvapivá nebyla. Tušil jsem, že můžou být černým koněm téhle kvalifikace, a to se také ukázalo. Ukrajina je první zápas lehce podcenila, a to se jim stalo osudným. Věřím, že kdyby se tyhle dva týmy potkaly na konci kvalifikace, vyhrála by Ukrajina.

Poslední sraz v roce 2024 byl historicky první střet české ženské futsalové reprezentace s africkým soupeřem. Prosincové dvojutkání v Rabatu s domácím Marokem. Jaké to byly zápasy? 

Strašně zajímavý soupeř a pro nás mnoho nových poznatků a zkušeností. Mají technicky výborné hráčky, které si na míči věří. Oba zápasy byly vyrovnané a jsme rádi, že jsme domů přivezli jednu výhru. Maroko celkově začíná dobře pracovat ve sportu s mládeží a k tomu buduje krásná zázemí pro větší sporty a určitě zrovna ve futsale nebo fotbale o nich brzy více uslyšíme. Jsem moc rád za tuhle možnost a zároveň děkuji vedení, že jsme mohli po tomhle náročném roce navštívit právě Maroko. Pro holky je i tohle motivace do další práce.

V Maroku ukončila ze zdravotních důvodů reprezentační kariéru brankářka Olga Marešová, jak vy hodnotíte její dlouholeté působení u reprezentace?

Oli znám z Plzně vlastně od jejího prvního futsalového tréninku v roce 2017. Za tu dobu jsme toho společně prožili ať už v klubu, nebo v reprezentaci mnoho. Proto i mě tahle zpráva hodně zasáhla. Přesto jsou v životě důležitější věci než futsal a já držím Olince palce, ať se dá zdravotně co nejvíce do pořádku a splní si další životní sen. Její rok 2024 v reprezentaci byl úžasný. Měla v něm 3 čistá konta, pokud se nepletu, v Srbsku byla vyhlášená nejlepší brankářkou turnaje, skvěle zvládla kvalifikaci a její poslední zápas při výhře 2:1 v Maroku byla opravdu ta nejlepší tečka. Určitě má být na co být hrdá. Zároveň bych chtěl trochu prozradit, že jsme s Oli domluveni na tom, že pro rok 2025 rozšíří náš realizační tým a pokud jí to zdraví dovolí, uvidíme jí znovu v reprezentaci, jen v trochu jiné roli. 

Když jsme u jednotlivých hráček reprezentace, je ještě někdo, koho byste chtěl za ten rok vyzdvihnout?

To je těžká otázka v tom smyslu, že je více úhlů pohledu na ten progres u jednotlivých holek. Když se podívám na statistiky, tak měly skvělý rok Clara Soquessa, Denisa Skálová, nebo třeba Jana Soušková. Jsou ale hráčky, které sice branky tolik nedávají, přesto jsou obrovsky cenné pro tým. Celkově jsem rád, že náš tým působil v zápasech i mimo ně opravdu jako tým a velkou zásluhu na tom má i kapitánka Gabča Špičková, která jako jediná byla na všech reprezentačních srazech, a snaží se jít ostatním příkladem.

Jste tedy s prvním rokem u ženské futsalové reprezentace spokojený?

Ano, rok 2024 hodnotím pozitivně. Pozitivní je i zápasová bilance z něj. Snažíme se jít jeden schod po druhém nahoru. Jak jsem říkal, byl to náročný rok jak pro hráčky, tak i pro realizační tým. Každý tomu musel něco obětovat. Ale zpětně vidím velký posun a věřím, že to vnímají i samotné holky a budou na sobě dále pracovat i mimo reprezentační srazy.

Tím se dostáváme i k 1.futsal lize žen. Jak vidíte úroveň téhle soutěže a dají se tam najít nové reprezentantky?

To by to bylo na delší povídání. Řeknu to tak, že s ohledem na reprezentaci je určitě potřeba zlepšit úroveň ligy žen. Za mě je základ, aby se každý tým z 1.ligy minimálně jednou týdně sešel na tréninku v hale a dělal futsalové věci. A záměrně zmiňuji futsalové věci. Protože sejít se, zastřílet si, zahrát na dvě brány a jít domů, to je pak postupně demotivující i pro samotné hráčky. Myslím, že ženský futsal už relativně znám a vím jistě, že většina holek, co ho hrají, ocení, když budou mít kvalitní tréninky a poznají v nich nové věci, které jim pomůžou do zápasů. Ať už nějaká základní futsalová specifika jako zpracování míče, rotace, kličky, obranné postavení, signály při rohu, autu a mohl bych pokračovat dále a dále. Najednou je to začne více bavit, bude jich na trénincích přibývat. Když to řeknu zjednodušeně, uvidí krásu futsalu. Chápu, že pro některé týmy je těžší se tomu více věnovat. Zmiňují se finance, čas a podobně. Ale přijde mi, že někde působí už jakási odevzdanost a lehká liknavost k tomu, aby stále ten tým budovali, zlepšovali, nebo hledali nové hráčky. Jdou si prostě zahrát v zimě do haly pár zápasů a kdo může, tak hraje. A pak bohužel ta úroveň ligy není ideální. Přesto, abych se vrátil k druhému bodu otázky. Určitě je v lize hodně hráček, které jsou šikovné a s potenciálem pro reprezentaci. Navíc začínáme nový kvalifikační cyklus a tým se určitě bude nějakým způsobem měnit. Naštěstí tich srazů,  kde bude možnost nové hráčky vyzkoušet, bude tenhle rok více, než ten uplynulý.

K rozšíření vědomí o futsale by měla pomoci i akce Poznej Futsal, kterou máte na starosti. Co byste nám o ní řekl?

Na konci roku 2023 jsme s vedením futsalu založili tenhle „kemp“, jako jakýsi začátek propojení fotbalu a futsalu u žen. Přece jen tyhle dva podobné sporty patří pod jednu organizaci a dlouhodobě u nás neexistovala podobná věc. Poznej Futsal je každoroční předvánoční akce, určena pro šikovné hráčky z fotbalu, které by chtěly poznat opravdový, organizovaný futsal a naučit se zase něco nového, a to i směrem na fotbalová hřiště.  A tak se jim na vícedenním kempu snažíme s realizačním týmem reprezentace ukázat základy futsalu. Ať už na videích, nebo hlavně v hale na trénincích s nimi. Bohužel se stále setkáváme s fotbalovými trenéry, kteří hráčkám i v jejich volném čase zakazují absolvovat podobnou akci. Asi nedokážou pochopit, že Poznej futsal rozhodně není určena k tomu, bychom dělali z fotbalistek futsalistky. Můj názor je, že ženský fotbal a futsal se dá krásně doplňovat. Fotbalistky můžou přes zimu v jejich pauze získat z futsalu hodně potřebného i na fotbalová hřiště. Ať už je to technika s míčem, vedení balonu v rychlosti pod tlakem, hra jeden na jednoho, práce s prostorem, nebo třeba i využívání těla v soubojích. Věci, se kterými má upřímně problém i velká část hráček z fotbalové ligy, když se na ni občas zajedu podívat.

Jak vám osobně jde tohle všechno skloubit dohromady? Osobní život, reprezentace a k tomu mít velký přehled v ženském prostředí futsalu a fotbalu...

Není to jednoduché. Mám rodinu, být trenérem mě bohužel neživí. Zatím to zvládám nějak kombinovat. Člověk musí být trochu fanatik. Kdo mě zná, tak ví, že nejsem typ, který by to dělal sám pro sebe. Nebo jen proto, abych si mohl říkat trenér reprezentace. To pro mě neexistuje. Futsal, a hlavně ten ženský miluji. Je to sice malý sport, ale právě proto i on potřebuje co nejvíce lidí, kteří tomu něco obětují a budou se snažit český futsal posunout a nemyslet při tom jen sami na sebe.  Celkově mám třeba za to, že momentálně je u všech futsalových reprezentací hodně srdcařů, kteří mají k futsalu blízko a záleží jim na jeho rozvoji, aniž by za to chtěli získávat nějaká uznání. Já jsem se jako trenér vždy snažil přistupovat ke svým svěřencům zodpovědně, protože stejně jako trenér vychovává dobré hráče, tak naopak i hráči vychovávají dobré trenéry.

A jsme u poslední otázky. Jaký je program ženské futsalové reprezentace pro rok 2025?

Rozhodně chceme v tomhle nastavení pokračovat i do nového roku, kde nás čekají další zajímavé výzvy. Rok 2025 bereme hlavně jako přípravu pro kvalifikaci na EURO v roce 2026. V první polovině jsou domluvené zápasy v Maďarsku, jednáme opět se Slovenskem a v červnu nás čeká velice kvalitní turnaj v Chorvatsku. Určitě dojde také k lehké proměně kádru a chtěl bych i tímto vzkázat všem futsalistkám, ať na sobě pracují, chodí ve svých týmech poctivě na tréninky a ať se jim daří při ligových turnajích ve zbytku sezony! A všem futsalovým příznivcům přeji jen to nejlepší do nového roku!

Ondřej Zlámal